Svatováclavská kola - 26.-28.9.2009
Zuzka Zub se na svatováclavské volno připravovala dlouho a pečlivě... až nakonec nadšení dohaslo předčasně, všechny plány vyzněly do ztracena, a když jsem ve čtvrtek volala, na jakou že to jedeme vodu, moc se divila, že někam jedeme. Nakonec ale chytila druhý dech a během půlhodiny vymyslela a zorganizovala krásný kolovýlet. Vzhledem k přichcíplosti veškerého panstva byla jízda nejen svatováclavská, ale i ryze dámská!Zub s Luckou vyrazily na kola už v pátek, já zbaběle dojela ke Hrochovi autem až po práci. Popít, podrbat společné známe a jiný Hrochův skot, a je tu čas jít do postýlky. Ráno se Lucka vzbudila plná nadšení, že bude dojit. Koza už tak nadšená nebyla, ale když jsme ji uplatili miskou chutných granulí, nechala se přesvědčit. Z misky byly nakonec dvě-tři-mocmoc, až už i koza začínala pomalu ztrácet apetit. Ale to už byl hrnec plný a nebýt zkušeného kopnutí kopýtkem, mohlo zbýt i na pejsky. Takhle musela Terezka lízat mlíko ze země.
Spojenými silami jsme odolaly Hrochovu lákání celý prodloužený víkend proflákat brigádou na jeho latifundiích, a vyrazily do Radnic vyžrat pro změnu Špejlíka s Michalem. Cesta byla pohodová a téměř beznehodová. Nehodu utrpělo malinké koťátko, které brečelo u silnice. Zuzka jako správná samaritánka koťátko zachránila a pustila nějakým nevinným místňákům do zahrady. No... ne tak úplně, uteklo tam samo a snažila se mu najít trvalý pobyt docela poctivě.
A jsme v Radnicích. Špejlík navařil jak pro regiment vojáků, přesto si ještě objednáváme pizzu. A to jsem se těšila na redukční víkend... No nic, tak ten příští.
Ráno to trošku šidíme, Špejlík nás veze autem do Nezvěstic, odkud už pokračujeme po svých dvou kolech. Abych si to užila, utahují mi zlomyslní skřítci přední brzdu. Aspoň mi těch 72 kiláků bude stačit:-) Cesta je příjemná, ani ne nijak dramaticky kopcovitá, a v Sušici mají výbornou zmrzlinu! Tak už jen nakoupit a počkat na Čihákovic, až se vrátí ze svého výletu, a nasockovat se k nim na pokoj v penziónku v Radešově. Tam nevaří, tak jedeme na večku do Rejnštejna. Přes původní obavy si pochutnáváme, ještě učinit zadost společnským zvyklostem v zahulené hospůdce v kempu a do spacáku.
Na pondělí nám Pavel vymyslel krásnou trasu - prý jen z kopce! Z Kvildy na Soumarský most - z 1032m.n.m. na 729. Ale 30km nás nemůže uspokojit, tak ještě Pavel vymýšlí, že můžeme sjet z Jezerní slati pořád z kopce do Rejnštejna. No, přiznejme si, ten kopec vede ze začátku dost nahoru. Plus body si tím Pavel u Zuba nezpsal, ale zas tak strašné to nebylo.
Pak už jen obídek v Rejnštejně a domů. Vlastně ne, nejdřív na návštěvu k Hrochovi, na čertsvé mlíčko a dobrůtky. Ale pak už fakt domů:-(
A takhle vypadaly naše výlety: mapa.