Madeira - 7.-15.4.2009
Když mi Přemek 17. listopadu 2008 zavolal, jestli nechci strávit příští velikonoce na Madeiře, připadalo mi to, jako by se ptal, co budu dělat v důchodu. Nejdřív jsem si to chtěla rozmyslet, ale než jsme zavěsili (mímochodem, není blbost mluvit o zavěšení u mobilního telefonu? Pokud ho ovšem člověk nenosí pověšený kolem krku na šňurce:-), věděla jsem, že pojedu. Letenku do Funchalu, hlavního města Madeiry, (u EasyJet přes Londýn) jsem koupila druhý den a zbývalo už jen jediné... Vydržet do velikonoc:-)A je to tu! Pár dní před odletem se k nám ještě přidali Eva s Milošem, takže nudit se určite něbudeme:-) Už jenom naložit pět lidí s bagáží na týden do malé Ibizky bude docela zábava!
1. den - úterý 7.4.2009
V Londýně jsem se setkala se zbytkem výpravy, popili jsme Zubrovky, a už byl čas odletu na Madeiru. Hned po příletu jsme podiskutovali v půjčovně aut na téma vliv kreditnosti či debetnosti karty na čitelnost magnetických proužků pro portugalské čtečky (už vím, co nemám, platební kartu, haha), naštěstí vše skončilo dobře. Takže se setměním vymýšlíme strategii, jak se do auta dostat, a vyrážíme do hor hledat jeden ze dvou madeirskych kempů - Montado do Pereiro. Po několika pomocných kolečkách kolem letiště trefuje navigátor Miloš správnou cestu do hor a stoupáme po neuvěřitelně strmé a klikaté silnici výš a výš. A jsme u kempu, ve výšce 1372m. Nevidíme žádné známky života, jediné, co se hýbe, jsou stromy. Teploměr ukazuje pět nad nulou, vítr dosahuje síly vichřice. Pokoušíme se najít méně větrné místo a postavit na kamenitém podkladu stany. Zima mi ani není (na rozdíl od zbytku jsem si vzala pořádný spacák), ale hlasité pleskání tropika mi nedá usnout. Pak se náhle ztišuje a konečně můžu spát.
2. den - středa 8.4.2009
Ráno zjišťuju, že vítr tropiko odfoukl, naštěstí nikam daleko:-) V dešti a větru se mi nedaří uvést do provozu dřívkáč, bomby jsme ještě nekoupili, tak rychle balíme a prcháme do teplejších končin. Když už jsme skoro v autě, přichází odněkud člověk a odemyká bránu. Krapet s křížkem po funuse. Sjíždíme do vesnice Camacha, kde kupujeme něco k jídlu a na parkovišti konečně vaříme čaj. Po snídani a usušení vyrážíme na výlet, nejprve nahoru směrem ke kostelíku na levádu da Faial směrem k Funchalu, v místě Quinta do Pomer klesneme kolem fotbalového stadionu k levádě dos Tornos, po které se vracíme zpět k autu do Camacha. Cestou potkáváme párek Němců, co vlastně nejsou Němci, pán se narodil za války v Sokolově, rodiče měl z Jiřetína pod Jedlovou a prarodiče ze Šumperka. Česky zrovna neumí, ale svět je malej:-) Aspoň nám radí, které treky jsou nejlepší. A vědět to musí, jsou na Madeiře už potřetí! A taky kde hledat nocleh - někde u pláže Praia Formosa. Večer se pánové vydávají shánět bombu (po dvou hodinách uspěli!), zatímco ženy vaří na prašné cestě vedoucí k moři, kde co chvíli projede auto. Po setmění se ukládáme na zřejmě jediné ploché místo na Madeiře schované za plotem s nápisem "Zákaz vstupu". Jedna z nejlepších nocí:-)
3. den - čtvrtek 9.4.2009
Jedeme na západ podél pobřeží, v Ponta do Sol odbočujeme do vesničky Lombada, kde u kostela necháváme auto a posnídáme. Hned pod kostelem začíná leváda, kterou se vydáváme směrem na sever. Na začátku levády jsou cedule ve smyslu, že je zavřená, ale nevěnujeme jim moc pozornost. Vracíme po stejné straně údolí levádou o patro výše zpět do Lombady - a chápeme, proč ty cedule. Leváda se opravuje, v jednom místě je dokonce rozbité koryto a padající voda tvoří krásný vodopád, po celé délce chybí zábradlí, což je ve vzdušnějších úsecích obzvlášť pikantní. Ještě že už Potugalci mají velikonoční svátky a nepracuje se, to bychom asi neprošli. Zpátky se nám ještě nechce, tak hned navazujeme na další levádu (levada Nova), kterou se dostaneme přes Ribeiro de Tabua do místa Corujeira a stejnou cestou zpět do Lombarda. Cestou potkáváme babču, která nám nabízí ukázky místního ovoce - chirimolli, granátového jablka a ještě něčeho, co už si nepamapuju. Když si chci umýt v levádě ruce, paní je zděšená. O kousek výš v ní plave chcíplá krysa o velikosti menšího bernardýna! Konec s hygienou... Po návratu sjíždme dolů k moři do Ribeira Brava, koupeme se v moři a sprchujeme na pláži, vaříme na parkovišti a vedeme dlouho do noci diskusi na téma, jestli bude v noci pršet a kde budeme spát. Nakonec spíme na terase plážové restaurace na dřevěné podlaze pod střechou. Pánové se byli zeptat v sousední restauraci, jestli tam můžeme, tak prý ano, prý to není jejich:-)
4. den - Velký pátek 10.4.2009
Ještě za tmy vyrážíme na sever do sedla Boca da Encumeada ve výši 1000 m. Prší a fouká vítr, chvíli popojíždíme sem-tam při hledání místa na vaření snídaně, nakonec se vracíme k výchozímu bodu trasy. Čaj vaříme asi hodinu, aspoň se mezitím stíháme prevléct a trochu přebalit. Nakonec vyrážíme zhruba JV vrstevnicí (nejdřív trochu klesá, pak už většinou jen stoupá) cestou těsně pod sedlem. Cesta je zarostlá, prodíráme se křovím a za chvíli jsme jaksepatří mokří. Po cca 2 h míjíme odbočku na Pico Grande a pokračujeme až k Boca dos Corgos, kde dáváme oběd na místě s výhledy na městečko Curral das Freiras hluboko pod námi, bohužel jsou dost zamlžené. S Marťou a Přemkem se vracím stejnou cestou zpátky, Přemka začalo bolet koleno, pajdá čím dál tím pomaleji, posledních pár metrů k autu už se sotva vleče. Převlékáme se a pokoušíme usušit, co se dá, chvílemi už ani neprší:-)
Evka s Milošem odbočují na Pico Grande, protože se chtějí vrátit jinou cestou. Je mlha, takže přehlédnou odbočku (takřka neznačeno) a vydávají se zbytečně nepříjemnou cestou na vrchol Pico Grande (1654), kde hledají pokračování cesty dál. Protože se to nedaří a je špatná viditelnost, vracejí se a potkávají dva turisty, kteří je na odbočku upozorní, ovšem další cestu na Pico do Jorge nedoporučují. Přesto to zkouší dál, trasa je dost exponovaná a obtížně se hledá pokračování. Narážejí na další dvojici, která jde v protisměru a taky nedoporučuje pokračovat, protože je cesta v mlze těžko nalezitelná. Nakonec se tedy vracejí zpět stejnou cestou. Dohodnutý časový limit přesně stíhají.
Na noc jedeme do kempu v Ribeira da Janeira u Porto Moniz ve SZ části ostrova. Je dost obsazeno, ale místo pro 3 stany máme. V recepci je moc hezkej recepční, bohužel neumí anglicky. Když se dohodneme na komunikačním jazyce španělštině, zjišťuju, že i té pouze rozumí:-) Praktická jazyková výbava pro práci v kempu! Užíváme si pohodlí – skoro teplá sprcha, WC, vařič, varná konvice (na konci víkendu zjišťujeme, že to vše je soukromé, s odjezdem kempařů postupně mizí i vybavení kuchyně... asi proto se na nás pořád tak divně dívali:-). V kempu je hlučno, domorodci na víkendovém pobytu docela paří.
5. den - Bílá sobota 11.4.2009
Přemek si líže rány, Marťa mu jako správná manželka dělá společnost. Díky tomu můžeme uskutečnit jednosměrný výlet - bez návratu k autu, Špalící nás na druhém konci vyzvednou. Začínáme na parkovišti J nad Porto Moriz, odkud vyrážíme podél levády jižním směrem. Pořád prší, ale to nás nemůže rozhodit. Čeká nás leváda plná tunelů, nejdelší z nich má přes 1,5km. Tam se před deštěm schováme. Nástup na levádu je nejen označen cedulí "Zákaz vstupu", ale i vybaven plotem, jehož obejití vyžaduje jistou zručnost:) Pár metrů po začátku levády zjišťujeme, proč je zavřená - došlo tam k několika sesuvům půdy a cesta je nebezpečná. Plůtek na začátku je vlastně rozřazovací - kdo ho bez problémů překoná, může bez problémů pokračovat. Je mlha, moc nevidíme, ale krajina je zajímavá, vodopády, tunely, vody všude dost. Přemýšlím, jak budou vypadat cesty, až levády plné po okraj přetečou. Moje iluze o úkrytu v tunelech se záhy rozplývají, prší tam ještě víc než venku a v jednom místě ze skály dokonce tryská poměrně vydatný pramen.
Míjíme odbočku plánované trasy a pokračujeme dál asi 2,5 km, než na konci levády zjistíme chybu. Vracíme se zpět a Evka objevuje chodníček prudce nahoru přes hřeben. Cesta se zdá být v pohodě, ale mnohem delší než v mapě a pořád do kopce. V každé zatáčce Miloš slibuje, že už tam jsme, pak nasadí své maratonské tempo a na hodinu nám zmizí z očí. Nakonec vystoupáme do otevřeného terénu (pastviny), který je zase z nějakého úplně jiného světa, než co jsme viděli doposud. Na konci cesty (opět v husté mlze, větru a mrholení) na parkovišti v Pico da Fonte do Bispo se zázračně objevují čekající Špalíci. Vracíme se do kempu, kde je lepší počasí, a vyrážíme do okolí a do města na krátkou procházku a hlavně na večeři do restaurace. Turistické menu o 4 chodech za 10,50 Eu nás naprosto uspokojí.
6. den - Velikonoční neděle 12.4.2009
Z kempu vyrážíme na náhorní plošinu Paúl da Serra, kde odbočíme doprava na parkoviště nad Rabacalem. Scházíme po asfaltce k chatě na Rabacalu (2 km) a odtud po levádě k velkému vodopádu, pak k místu zvaném 25 Fontes, sestupujeme na další levádu, kterou pokračujeme SZ směrem. Po nějaké době to otáčíme a vracíme se a jinou cestou vystoupáme na další levádu. Začínáme mít zmatek v tom, která leváda je jiná leváda a která pokračování té předchozí. Nakonec jsme rádi, když dojdeme zpět do Rabacalu a na parkoviště k autu.
Poslední noc v kempu jsme již takřka sami, všichni domorodci odcestovali domů - končí jim totiž velikonoční volno. Spolu s domorodci mizí i elektrické vařiče a konvice, musíme se znovu uchýlit k plynu.
7. den - Velikonoční pondělí 13.4.2009
Pro Portugalce už pracovní den. Sbalíme v kempu a jedeme z druhé strany do známého sedla Encumeada. Tady se dělíme, Evka s Milošem vyrážejí na přechod hlavního hřebene ostrova směrem k nejvyšší hoře Pico Ruivo (1861). Prší, je mlha a vypadá to dost bezútěšně. Proto se rozhodnu dosáhnout nejvyššího vrcholu Madeiry spolu se Špalíky ze snazší druhé strany, z parkoviště na Achala do Teixeira (1592). Cestou zastavujeme v městečku Sao Vincent - prý jednom z nejhezčích měst Madeiry. Pak pokračujeme do Achala do Teixeira, cesta je naprosto příšerná, klikatí se a stoupá nahoru dolů, mám pocit, že umřu. Naštěstí nádherná krajina v okolí parkoviště i výhledy z Ruiva mi dávají okamžitě zapomenout. Dáváme okruh okolo hory Pico das Torres a k autu se dostáváme chvilku před Milošem a Evkou.
Evka s Milošem začínají ve špatném počasí, výstup na Pico do Jorge je v husté mlze. Postupně se ale počasí vylepšuje a najednou se dostávají nad nízké mraky, které postupně řídnou, takže jsou konečně vidět kopce i údolí. Po 3,45 hod hrubého času jsou na vrcholu nejvyšší hory, je slunečno, teplo, bezvětří. Protože je dost času, vydávají se na další trek okolo hory Pico das Torres. Zvládají to za 2,5 hodiny i s cestou na parkoviště. Cesta je docela náročná, prudká stoupání a klesání a docela svižné tempo.
Na poslední noc se přesouváme na východ po severním pobřeží do Porto da Cruz, kde spíme na parkovišti u pláže pod přístřeškem na dřevěné terásce. Koupání brání velké vlny, takže aspoň využíváme sprchy u pláže.
8. den - (úplně obyčejné) úterý 14.4.2009
Už i pro nás pracovní den:-( Dopoledne vyrážíme pěšky na Nord coast track, Miloš jede autem do Ribeira Seca a přijde nám naproti. Dnes je změna, vyrážíme za sucha, pršet začíná, až když jsme na cestě. Déšť se záhy mění v pořádný liják. Zpočátku jdeme po silnici, pak po útesech severního pobřeží s krásnými výhledy na oceán. Počáteční liják naštěstí celkem rychle končí, takže výhledy jsou dobré. Miloš nám jde naproti přes sedlo Boca do Risco. Odpoledne si dáváme závěrečný trek poloostrovem Ponta de Sao Lourenco s nádbernými výhledy na rozedrané pobřeží. To je skutečně třešnička na dortu Madeiry. Evka s Milošem projdou celou trasu včetně nejvyššího kopce poloostrova, my si to nepatrně zkracujeme - vědět, že jsme skoro na konci, dojdeme to taky:-).
Závěrečné koupání a sprchování na údajně nejkrásnější pláži Madeiry je hezkou tečkou za téměř skončeným pobytem. Ještě jídlo v hospůdce, vrátit auto, zabalit a počkat na letadlo. Start ve Funchalu 20:20, o půlnoci jsme v Londýně.
9. den - středa 15.4.2009
V Londýně dopíjíme zbytky vína a pár hodin spíme na zemi v letištní hale. Je fajn, že nás nikdo nevyhazuje. Ráno se naše cesty opět rozdělují, do Prahy už letím sama, zbytek letí do Krakova, odkud mají zajištěnou dopravu do Opavy.
Při zápisu jsem hojně využila Milošových poznámek, čímž mu děkuji za půjčení.