Sardínie na kole - 16.-23.9.2007
Možná trochu nadnesený nadpis - projela jsem kolem 200 kiláků, což je při rozloze Sardinie 24tis.km2 poměrně směšné. Ale jeden nepatrný kousek kolem Palau jsme trochu projeli:-)1. den
- jsme přiletěli a ubytovali se v docela pěkných apartmánech (dokonce s klimatizací), sestavili kola, vykoupali se a prošli po městě.
2. denZ Palau na Capo d'Orso, do Baia Sardinia, Porto Cervo, Abbiadori a po pobřeží zpátky do Palau. Capo d'Orso je Medvědí mys a jmenuje se tak podle kamenného medvěda, který shůry shlíží na moře a Palau. Kdyby nestrašil na všech pohledech, ani si nevšimnu, že tam je:-) Ale místní jsou na něj hrozně pyšní a vede k němu krásná cesta s podrobným popisem, co kde máme vidět:-)
Baia Sardinia a Porto Cervo (Jelení přístav?) jsou nejznámější milionářská letoviska na Costa Smeralda (Smaragdové pobřeží). Asi si potrpím spíš na míň turisticky atraktivní (=klidnější) oblasti:-) Naštěstí veškeré (i novo)stavby napodobují místní původní pastýřská obydlí (omezení dané vládou), takže zde nepotkáte žádné monstrózní betonové hypermoderní stavby. Místo objevil až v roce 1960 šejk Karim Aga Khan IV, vykoupil půdu od místních obyvatel a vybudoval luxusní rekreační oblast.
Výstup na Abbiadori v poledním hicu mi tak úplně nesedl, ale pak už nás čekal jen sjezd, koupání, zmrzlina a domů.
3. denTrajektem na ostrov La Maddalena, Isola Caprera, muzeum delfínů, okruh (okroužek) po Maddaleně a zase zpátky.
La Maddalena je jediný trvale obydlený ostrov v okolí Sardinie o rozloze asi 20km2, jinak je Maddalena vojenská námořní základna Itálie.
Mezi La Maddalenou a Caprerou vede most. Giuseppe Garibaldi si někdy v půlce 19 století koupil půlku Caprery, má tu muzeum, hrobku; hrobku tu má i jeho kůň - chcete-li se stát snadno slavní, musíte se narodit koněm. Naštěstí nechoval Garibaldi bílé myši... Taky je tu vojenský prostor, kde očividně nikdo není, ale stejně se tam nesmí.
Z Caprery se vracíme stejnou cestou, objíždíme přes Guardia Vecchia, nenacházíme kostelík Svaté Trojice (S. Trinita), šidíme se o slibované výhledy kolem Madonnetty, abychom se nacpali v kavárničce dole ve městě.
4. denCyklovýlet na Santa Teresa di Gallura a Capo Testa, cestou zpátky l'Isuelda, asi 60 kiláků.
Zezačátku jedeme po hlavní, ale řidiči jsou poměrně ohleduplní, takže mi to až tak nevadí. Po asi šesti kilometrech odbočujeme do kopců, stoupání na Santo Pascale je docela výživné. Ještě jednou stoupání ze Santa Teresy, odměnou je nám nádherný výhled na Capo Testa a ohromné vlny, které jsou vidět i z té výšky! Sjíždíme do nejvzdálenějšího cípu až k majáku, kde jsou vlny opravdu parádní. Kocháme se hodně dlouho.
Zpátky jedeme zase kousek po hlavní, ale vzhledem k siestě tady chcípl pes. Stavujeme se na l'Isolda, kde je známá surfařská zátoka. Vzhledem k silnému větru je toho k vidění opravdu dost. A pak už zase jen domů.
5. denAutovýlet: Nurag Santu Antinve v Torralbě, město Alghero, Neptunova jeskyně, Castelsardo.
Civilizace Nuragů na ostrově vládla 1.300-500 př.n.l., z té doby zůstalo víc jak 7 000 kamenných kónických staveb z obrovských, víceméně pravidelné opracovaných balvanů - nuragů. Uvnitř se nachází jedna nebo více místností nad sebou s typickou falešnou kopulí (tholos). Kolem mnoha nuragů jsou postaveny vesnice z kamenných chýší. Nikdo neví, k čemu nuragy sloužily, možná k obraně.
Alghero je starobylé (z 11.stol.), ale hodně turistické město, přístav obklopuje obranná zeď schopná odolat i dělostřelbě, ale trochu šidíme (je vedro) a čas na prohlídku trávíme z větší části v hospodě.
K Neptunově jeskyni, Grotta di Nettuno, se dá dost z Alghera lodí nebo po dlouhých schodech Escala Cabirol. My samozřejmě zvolili levnější variantu:-) Uvnitř jeskyně je ohromné solné jezero dlouhé 120 metrů se sloupy vytvořenými spojením stalaktitů a stalagmitů, obrovskými síněmi se stropy plnými krápníků, chodbami a chodbičkami, vymodelovanými působením moře na vápencové horniny.
Cestou, už skoro za tmy navštěvujeme Castelsardo. Nakonec se zpoždění obrací ve výhodu, z hradu Castelsarda sledujeme západ slunce.
6. denCyklovýlet poslední: návštěva hrobky Tombe di Gigani Li Mizzani a "typického sardenského města" Arzachena.
Ve vnitrozemí je Sardinie trochu kopečkovatější, ale stojí za to občas něco vyjet a podívat se na moře shora. Tombu di Giganti (Obří hrob) jsme nejdřív přejeli, ale na druhý pokus už se zadařilo. Tyhle hromadné hroby pocházejí taky z dob nuraghské civilizace a Li Mizzani je jedna z největších dochovaných.
V Arzacheně mě nic zásadního neoslovilo, očekávaný sjezd k moři se ukázal jako slušné stoupání:-) Ale přežila jsem a koupání u Cannigione bylo bezkonkurenční. Ještě poslední pohled na kamenného medvěda a domů.
7. denNa programu byl volný program, na kolo už se mi nechtělo, tak jsem se poflakovala po pobřeží, fotila a koupala se.
