Řecko - 3.-13.5.2007
1. den - čtvrtek 3.5.2007Sraz v 8 večer u Míly, podaří se nám narvat lodě i většinu bagáže do vleku a přibližně v 10 vyrážíme směr Benátky. 2. den - pátek 4.5.2007
Trochu jsem si schrupla a je skoro poledne a jsme v Benátkách! Leje jako z konve, trajekt vyjíždí kolem druhé, mám čas ještě něco dospat... A už je čas nastoupit. Hodinku se poflakujeme po palubě a nervózně vyhlížíme, jestli se taky podaří nalodit našemu doprovodnému vozidlu. Už se zdá, že zvedáme kotvy, když se mu to podaří:-)
Pak už jen oběd v místním bufetu, malý odpočinek, večeře a spát. K ránu mě budí cosi nepříjemného - nepříliš mytý Řek sedící asi 5 metrů ode mě si sundal boty... Části výpravy se podařilo najít suchá místa na palubě, tak jsme jim trochu záviděli.
3. den - sobota 5.5.2007Počasí se trochu vylepšuje, takže se i můj žaludek trochu zklidňuje a můžu v klidu posnídat. Jídlem začínám šetřit, dozvěděla jsem se totiž, že "snídaně, obědy a svačiny z erárních zdrojů" znamená, že si máme vzít vlastní. Očividně mám mezery ve vzdělání (a zaděláno na redukční dietu:-D). Zapojujeme GPSky, Jícha zjišťuje, že má zanesené nejen pozemní, ale i vodní cesty.
Kolem čtvrté večerní přirážíme k břehu Řecka v přístavu Igoumenitsa a ještě hlasujeme vyrazit na Langavsas z Haravgi do Vrosiny. Údajně 10 km WWII, reálně tak WWI:-) Ale z obavy z obtížnějších zítřků se chceme rozpádlovat.
Po koupání ještě hospůdka ve Vrysoule a přejezd k místu, odkud zítra vyrážíme na vodu.
4. den - neděle 6.5.2007K snídani nás čeká řecký salát s řeckým chlebem připravený starostlivými průvodci. Možná hlady neumřu:-)
V plánu je Styx, řeka do podsvětí. Ale řecky je to Acheron. Vkládáme pod jazyk minci a vyrážíme. Nasedáme u mostu mezi Serzianou a Vrysoulou, kde jsme nocovali, čeká nás cca 9 km/WW III. Vody je (podle názoru mého kajaku) hluboko pod minimálním stavem, skáčeme po kamenech a v duchu pláču. Pak se řeka stahuje do soutěsky a je trochu líp. Končíme v Glyki u hospody, kde už se mohutně paří. Přežití neoprávněného vstupu do podsvětí zapíjíme šampáňem a ještě se postaráme se místní omladině o zábavu, když Magda vyprovokuje koupání. Ne že bychom ho nepotřebovali, ale voda je ledová přímo podsvětně.
A zase dlouhý přejezd k řece Melisourghiotiko, kde prý se dobře paří. Ale to až zítra, dnes už jen opékání buřtíků a klobásek z místních zdrojů a spinkat.
5. den - pondělí 7.5.2007K snídani opět salátek, zdá se, že mi jídlo na cestu vystačí na celý pobyt. Pak hledáme v korytě Melisourghiotika vodu, moc jí tam opravdu není. Robert nás uklidňuje, že to je jen přibližovák k soutoku s Kallaritikosem, kde už to bude v pohodě, chceme mu věřit a ukáže se, že měl pravdu. Se Zbyňkem plánujeme, že zítra přibližovákem v žádném případě nejedeme.
Voda je pěkná WWII, za běžného stavu asi vodnatka. Dojíždíme k rozbitému jezu, kde nás Robert pečlivě navádí. Jen Vašek to jaksi neodhadne a sjíždí jez hlavou dolů - a končí. Naštěstí si k pochroumání ruky vybral jediné místo na celé řece, kam se dá sjet busem.
Ponecháváme ho svému osudu a pokračujeme. Zastavujeme asi po pár kilometrech pod jakýmsi mostkem, kde nám Robert důrazně klade na srdce, ať za žádnou cenu nekrysíme. Blížíme prý se k soutěsce a nechat si uplavat loď by znamenalo plavat jí na vestě. Ale neformuloval to úplně přesně - myslel tím, že ji bude na vestě plavat on. Těsně nad soutěskou jsem se totiž práskla a nějak jsem psychicky neustála silné rozhraní, které mi nedovolovalo hned zvednout, ve spojení s hrozbou blížící se pětkové soutěsky a loď zbaběle opustila. Soutěska nakonec bylo sotva těžší trojčička a na Robertově Jivovi se mi jela moc pěkně. Asi bych si měla pořídit i nějakou loď na ježdění...
Na tomto místě musím pochválit Eňona, jak ve svém pokecu decentně popsal mou potupnou krysu, jak bych za ni vůbec nemohla... Přirozená ješitnost mi brání to někomu vymlouvat, nicméně modří již vědí...:-)
Spin neuvěřitelně jančí a brání se jakýmkoliv pokusům o jízdu. Když eskymuju i při každém nájezdu do vracáku, uvědomuju si, že je plný vody. Nadávám si, že jsem ho po kryse pořádně nevylila. Vylívám a hned se jede líp... na chvíli. Prohlížím dno, ale díra nikde. V cíli nás vítá Roman s lahví vína (konečně něco pitného a ne retsina!) a mísou salátu. Tomu říkám servis. Nacházím díru ve špičce, která ale půjde spravit úhlednou čepičkou z tesa pásky. Následuje koupačka v ledové vodě a přes brod (jestli pustí elektrárnu, jsme namydlení!) přesun do hospůdky na krátké občerstvení. Když prý Václav vydržel doteď, ještě chvíli přežije... Část výpravy jede busem vyzvednout Václava, my vystupujeme na odbočce a věnujeme se přímo na křižovatce dvou silnic první třídy sportovním aktivitám a ničení vleku.
Večer konečně razíme na pařbu do místní hospůdky a smíšeného zboží v jednom a způsobujeme menší pozdvižení. Nakonec se všichni dostali v menším či větším zdraví do spacáku...
6. den - úterý 8.5.2007Se Zbyňkem se svorně tváříme, že jsme se o žádném nošení lodí k soutoku včera nezmínili, a pokorně nasedáme na "vodu".
Obtížnost je mírně zvýšena zbytkovým alkoholem, který naštěstí po kontaktu s vodou rychle vyprchává. Místo Roberta jede Roman a předvádí rodeo na Jivovi. Řeku už známe, takže jsme mnohem víc v pohodě, užíváme si a kocháme se.
Následuje další dlouhatánský přejezd zpestřený návštěvou městečka Ioannina. Vyčleněné dvě hodiny jsem strávila hledáním krámu, kde by mi prodali Metaxu pro Roberta za jeho hrdinský čin předchozího dne, nakonec se musím spokojit aspoň s něčím podobným. Pánové učí Iana, cizokrajného účastníka výpravy, něco málo z češtiny. Po půlhodinové lekci složené ze samých sprostých slov je schopen porozumět cca 90% jejich konverzace.
Konečně za tmy dorážíme k jezeru Aoos, jsme s Tomášem líní stavět stan a celou noc v nadmořské výšce kolem 1400 a za mírného větru mrzneme.
7. den - středa 9.5.2007Jedeme Mileopotamos - opět (dle měřítka Spina) pod hranicí sjíznosti. Soutěska je tentokrát černá a myslím si, že geolog by si tu opravdu užil. My nevzdělanci se zmůžeme jen na tichý obdiv. Čeká nás prý WWIV, ale za daného stavu vody je to lehčí trojka. To Jíchovi nebrání spáchat v lodi díru vel-vel-velkou a tím pádem se přidává po bok Václava v pěší sekci výpravy.
V cíli nás čeká Roman tentokrát bez lahve a salátu, zato mimořádně nasupen (je-li něco takového vůbec možné). Při výjezdu jsme pochopili - stoupání asi 30%, prašná cesta, prudké serpentiny... já bych to nevyšla ani pěšky:-)
Dostali jsme tip na nocování v horách, dokonce s vodou - a opravdu to funguje! Spíme na malém hřebínku v nadmořské výšce o málo menší než předchozího dne, ale s nádhernými výhledy do okolí. Super místo, velitelství griluje masíčko, povídáme, popíjíme, pohoda, jazz.
8. den - čtvrtek 10.5.2007Zjišťujeme, že na TOHLE místo jsme tip nedostali - Roman odbočil o odbočku dřív, než měl. O to lepší to byl bivak. Chvíli kroužíme kolem kopce, nakonec trefujeme správnou cestu. Cestou zastavujeme na nákup menáže na večer - pstruhů v místní pstruhárně. Líné pohyby obsluhy se mění až v běh, když zjišťuje, kolik toho Robert přišel koupit. Nakonec dostává Robert 2 pstruhy navíc, které si hned Orlík zamlouvá pro sebe. Ve vesničce Distrato chceme koupit chleba, když se ptáme místních kde, posílají nás do 50km vzdáleného městečka:-( Vykupujeme místní zásoby trvanlivého toustového chleba a jedeme k řece Koukoumaniris, což je přibližovák k Aoosu.
Převlékáme se v neuvěřitelném vedru, nikdo nechce být první, kdo se navlíkne do hydra, takže to náležitě trvá. Konečně jsme na řece... a stav opět pod hranicí sjízdnosti mě už nenechává úplně klidnou, kdyby byla ještě možnost tak to zabalím... a přijdu o nejlepší řeku zájezdu:-) Jako vždy se po nějaké době řeka zúžila do soutěsky a začal docela nářez. Po pár kilometrech jsme na soutoku s Aoosem a užíváme si víc vody a obtížnosti tak WWI. Pro dnešek je to všechno. A najednou... další soutěska, voda trochu nabírá na síle - konečně a začíná parádní rachot. Občas si někdo zaplave, občas zruší pádlo:-) A přichází místo, které musí všichni projet bez chybičky, protože končí sifonem... Tohle miluju! Naštěstí se ukáže, že je to celkem bez problémů.
A už opravdu konec, u mostu vidíme busík a Roman nás vítá salátem, mňam:-) Přejíždíme do sedla, kde je i zdroj vody (zase jsme spali o kousek vedle, než bylo v plánu:-), grilujeme pstruhy, pohoda.
9. den - pátek 11.5.2007Cestou se stavujeme na nákup v nějaké vesničce na nákup. U hospody Robert zjišťuje, kde hledat krám, následně hledáme půl hodiny majitele. Sedí v hospodě a byl to on, kdo nás do krámu poslal:-) Tomu říkám balkánská pohodovost. Zase se musí nechat, že když se Zbyněk ptá po chlebu, dává mu svůj vlastní, protože (kupodivu) na prodej žádný nemá.
Dneska čeká vodáckou sekci několikakilometrový pěší sestup k vodě. Sice lepší než výstup, stejně ale volím pěší trasu. Chci vidět pověstné řecké kláštery, respektive jen jeden, Ayia Parastevi, který je prý lepší než Meteory. Vodovodní sekci opouštíme ve vesničce Monodhendri, kde ten den rozhodně nejsme první turisti. Poflakujeme se po klášteře, na vyhlídce, na kafíčku... a ve dvě odpoledne vyrážíme na cestu nejhlubším kaňonem Evropy (hloubka 900m, šířka 1.100m) - kaňonem Vikos k pramenům řeky Voidomatis, kterou jedou vodáci. Cesta je únavná, je hrozné vedro, dokonce se jednou ztrácíme, ale nádherné okolí všechno vynahradí. Po nějaké době se údolí trochu rozšiřuje a cesta vede pod stromy. 9km urážíme asi za 3 hodiny, u vývěru Voidomatisu se osvěžujeme, abychom se opět zpotili při výstupu, který ráno vodáci šli opačným směrem s kajakama na zádech.
Ve Vikosu, vesničce, do které jsme vystoupili, už nás čeká dobře napapaná a nabumbaná vodovodní sekce. Ze všech sil se je snažíme dohnat. Asi v půl jedenácté odjíždíme do přístavu v Igoumenitse, kde tvrdší povahy vybalují spacáky přímo na chodníku, my měkčí si užíváme měkkých sedadel v buse.
10. den - sobota 12.5.2007Trajekt má nejméně dvě hodiny zpoždění, prý místní standard, aspoň v klidu snídáme. Nakonec se šťastně naloďujeme, zabíráme lavičky na palubě a dospáváme, čteme si, opalujeme se (někteří se ožehují), povídáme, prohlížíme fotky, jíme... až je noc a čas jít zase spát.
11. den - neděle 13.5.2007A jsme zase v Benátkách. Vyloďujeme a už nás čeká jen nejdelší přejezd domů:-(
