Oddílový výlet na kola - Pacov - 19.-20.5.2007
Poprvé, co jsem členem oddílu, vyrážím na oddílový cyklistický zájezd. A jede nás spousta: hlavní organizátor Drbža, řidič Pavel, Zajíc, Irča-Evžen, Lucka s bráchou, Tomáš se ségrou, Pafka s manželkou, Benda s manželem, Radek se ženou a dítětem, malá Jáňa s rodičema a velkej Ája neboli Jón s celou rozsáhou rodinou, prostě celkem 15 lidí.Dobrodružství začíná už v Praze, vlastně už v loděnici. Pavel slíbil vzít "velké auto" pro osm lidí. Osm se tam sice vejde, ale nejmíň tři musejí mít amputované nohy. Strhává se bitva, kdo nebude sedět vzadu, naštěstí z ní vyjdu na straně vítězů. A jedeme. Drbža si to kalí 80 po městě, když se najednou ozve hrozné skřípání a nadávky. Bendino kolo opustilo nosič a položilo se na bok. Naštěstí se jen projelo po řídítkách, takže škody jsou (kromě obroušených řídítek) skoro nulové. Benda ale radost nemá a očividně se těší, až to zapije.
Bydlet máme v Pacově v ubytovně Pastouška. Drbža si jako správný organizátor přiravil všechny plánky a adresy, a jako správný zmatkař je zapomněl doma. Bloudíme po Pacově a najednou - auto s kolama na střeše. Jónovci. Jsou přesvědčeni, že my víme kudy kam, připojují se za nás... což inspiruje Drbžu k různým kamarádským kouskům. Několikrát projede tou samou ulicí nahoru a dolů, udělá pár pomocných smyček, aby pak málem zlomil oj vleku, zdemoloval kola a smetl popelnice, když se pokusí Jónově posádce uniknout do úzké postranní uličky. Daří se mu to, je vidět, že má jistou praxi. Po slabé půlhodince podobného popojíždění Drbža měkne a volá správci ubytovny. Za chvíli už bydlíme. Je to stará chalupa, na které se očividně stále pracuje. Krásné palandy jsou přizpůsobené osazenstvu - geronti fasují matrace potažené gumovými prostěradly, člověk nikdy neví...O:-)
Nemáme sebou moc jídla, a tak naše první kroky vedou do hospody. Drbža se chce opít, nevím ale, proč do toho zatahuje i nás ostatní. Nakonec se mu to -i přes značný odpor- docela daří. Ještě test obezity - kdo neprojde kalibračním měřidlem, má zítra hladovku. Pafka se vymlouvá na mohutný hrudník a je z měření vyloučen.
Druhý den bohužel musíme na kola. Přirozeně se tvoří skupinky, silniční sekce, sekce rodičů s dětmi, výkonnostní off-road sekce a gerontí sekce, do které se -také zcela přirozeně- zařazuji. Volíme trať nenáročnou na kilometry (do tohoto plánu ovšem nepříjemně zasáhl Drbža) a pohodové tempo. Navštěvujeme hrad Choustník a hospodu a pak ještě cukrárnu. Tedy úspěšný výlet.
Dorážíme kolem šesté, těšíme se na sprchu, ale naše nadšení boří Lucka s Tomášem, prý neteče teplá. Mladí, nezkušení nepochopili, že ne vždycky červená znamená teplou a modrá studenou. Aspoň na nás zbylo víc teplé:-)
Kolem osmé večerní doráží Jónova skupina a dámská část vypadá tak, že by s chutí vraždila, kdyby na to měla ještě sílu. Po očistě se přesouvají za námi do hospody a u jejich stolku vládne poněkud napjaté ticho. Když každý zkonzumuje dvě hlavní jídla a dvojitý moučník, atmosféra se uvolňuje a dozvídáme se, že Jón "trochu přepálil kilometry". Že by rodinný rys?
Druhý den potřebujeme odjet kolem třetí odpoledne, volíme tedy jen kratší výlet na hrad Kámen, silniční skupina v rámci kratší trasy projede náš včerejší výlet a ještě přidá patnáctikilometrovou zajížďku.
Vracíme se všichni včas, abychom jen s hodinovým zpožděním vrátili klíče a vyrazili ku Praze. Žádná kola tentokrát nepadají, ale zadní sedačka objevuje novou zábavu. V každé zatáčce si musí vrznout. Když Pavel zatáčku dostatečně řízne, vrznou si i dvakrát. Na dálnici už máme i po téhle zábavě a svorně tuhneme.
