Cyklovýlet

Cyklistické peklo na Tři krále - 6.1.2007

Sraz v metru ve vcelku příjemnou desátou se krapet protáhl. Chvíle čekání zpestřil Eňon vyprávěním o jakémsi cyklistickém peklu. Tehdy jsem ještě myslela, že mluví o nějaké knížce a mě naprosto neznámých šílencích, až cestou mi došlo, že mluvil o NAŠEM výletu a o NICH (sebe z této sorty lidí s dovolením vyloučím). Ale přežila jsem, takže to bylo dobré. Poprvé v životě jsem si zajezdila v opravdovém terénu a pochopila, že třicet kiláků na kole nemusí být vždycky hodinová vyjížďka po obědě.
P.S. Počkejte na vodě, darebáci!!!
Vypadá to, že jsme začali hospodou, ale máme už za sebou asi třetinu cesty (tj. cca deset kiláků), bohužel těch jednodušších:-)

Vypadá to, že jsme začali hospodou, ale máme už za sebou asi třetinu cesty (tj. cca deset kiláků), bohužel těch jednodušších:-)

Hledání v mapě - častý program, kterým zbytek výpravy vyplňoval dlouhé chvíle čekání na mou maličkostO:-)

Všimněte si zajímavého vybarvení kalhot, především v sedací oblasti. A to jsme zatím ještě celkem čistí!

Naskytlo se pár výhledů na Berounku. Zrovna zcela náhodou nevisím hluboko vzadu, tak stíhám i fotit:-)

Ještě detail vysněné nemovitosti pro Ondru a můžeme dál.

Zaujata malebností krajiny se ještě jednou zastavuji na focení, abych už zcela neodvratně ztratila hlavní peleton:-)

Hůř už nebude, tak ještě jednu ilustrační:-)

Na Kazíně na mě naštěstí počkali, abych zdokumentovala extrémní sjezd.

Pro jistotu ještě jedno foto, ať na to jen tak nezapomenu. Musím říct, že okolí Berounky je opravdu povedené (famózní, jak by ho označil sofistikovaný Eňon).

Někdo opatrně snáší (já), někdo jede 3x (Ondra).

Tady se k nám na chvíli přidávají další cyklo-sportovci. Jsou jejich kola jsou ale hlučnější, smradlavější (doufám) a dost blbě se tlačí do kopce. Ještě že mám svoje kolo:-)

Po hospodě a drobné roztržce (=roztržení výpravy) se konečně vezeme domů. Nemáme odvahu usednout na polstrované sedačky, dáváme přednost schůdkům.

Jen mírně navrčeného Eňona usazujeme do kouta:-)