Ukrajina
Předchozí Zpět Následující

Ukrajina s Alpinou - 12.-21.8.2005

Pravoslavný kostel v Užgorodě. Prožíváme svatební záchvat, během hodiny potkáváme 3 rozměrné svatby Růžové lístky na růžovém mramoru:-) - vzpomínka na jednu z mnoha svateb. Svatební vůz Dříve mešita, dnes koncertní hala Průměrná cesta v průměrném městě. A to už je ubytování na první noc! Nevěříme vlastním očím - jsme opravdu na Ukrajině? Druhý den - výlet na vodopád Šipit (Šepot), fotíme o 106, neb ještě netušíme, že vidíme jen slabý odvar toho, co nás v dalších dnech čeká. Vodopád Šipit Chaloupka Vzorek místní populace:-) Kostel v Podobovci Na návštěvě u místní stařenky. Připíjíme s jinou místní stařenkou:-) Tohle po nás zbylo:-) V Podobovci se koná třídenní přehlídka nějakých poletuch - pořád máme něco nad hlavou... Třetí den vyrážíme za ranního kuropění na Vělkij Věrch (1598 m.n.m.) Cestou se snažíme utéct před mlhou, docela se nám to daří, ale na zastávkách nás vždycky dožene. A už se nám otvírá výhled na Vělkij Věrch A ještě jeden Iva s Martinem Vrchol jsme zdárně zdolali a míříme na Styj (1682) Cestou potkáváme bandu paraglidistů - podle řeči a adres na padácích:-) směs Ukrajinců, Poláků, Rusů a Němců. Při sestupu nad námi úhledně krouží. Údolí. Ještě jednou Na spoustě míst hořelo, o původu ohýnků jsme se nemohli dohodout. Kytičky A znovu boční hřeben Pokus o společné foto na vrcholu Styje samospouští - tvoříme pěkné pozadí k vyfocené trávě, že? Návrat na Vělkij - znovu se otevírají pohledy na boční hřebeny. Další hřeben - nedá se odolat:-) Paraglaidisti mezitím vybalili padáky, změřili vítr, našli vhodné místo ke startu a konečně se vznesli. Někteří to ale ne tak úplně zvládli, takže jsme téměř utrpěli srážku... A to už je třetí den a jezero Siněvir. Socha Sini a Vira - bohatá Siňa se zamilovala do chudého Vira, což její rodiče nenadchlo a šáhli po řešení poplatném tehdejší době. Siňa na Virově hrobě pak vyplakala takovéhle jezero (není slané). Neodoláme sprosté komerci a platíme si vyjížďku na ostrůvek uprostřed jezera. Pánovi se ale nechce makat, tak musí za vesla sportovkyně Jana. Další komerční foto:-) Ukrajina v kostce. Kotě se ukázalo jako mnohem chytřejší než kůň a místo do hromady odpadků zkušeně šáhlo po digitálním fotoaparátu. Koliba u Siněvirského jezera, kde jsme konečně dostali šašlik - a totálně jsme ji vyjedli:-) Krátký výlet do dřevařské osady Sloboda. Asi mě nepřestanou fascinovat místní vyfešákované kostely... ...v kombinaci s blátem a chudými chaloupkami. U nás je to přesně naopak. I když v žádné chudé chaloupce nechybí televize, v méně chudých ani satelit:-) Na cestě překonáváme různé nebezpečné překážky:-) A to je skoro celá Sloboda... Po dvou-třech kilometrech narážíme na další vesničku, prý je to pořád Sloboda. Je z ní nádherný výhled do okolí. Kdo zaplatil v Užhorodu vstupné do skanzenu, lituje - realita je jaksi reálnější. Chaloupka nebo seník? Hurvínek A to už jsme o den dál v Koločavě na hlavní třídě. V-krouhač - prodejci mají sofistikovaný marketing:-) Na hřbítově - hledáme hrob Nikoly Šuhaje. Po dlouhém pátrání ho konečně nacházíme. Bohužel žádné dojetí necítíme... Muzeum vorařství Ještě jednou I tady se podepsaly povodně. Srážka civilizací Vstupní brána na Siněvir a k dřevařskému muzeu-trochu jim přístavba nevyšla, svérázné řešení problému... A zase o den později, vláčkem z Volovce dorážíme na Bistric. Tenhle kříž dříve býval na trojmezí Československo-Polsko-Ukrajina. Co je šeptem...!!! Sestup do Věrchneho Studěneho. Výhledy Kostel ve Věrchnem Studěnem A místní občerstvovna Vykládaný baráček:-) A na návštěvě u bábušky - v domečku vzadu paní bydlí. Tady se zřejmě taky bydlí. Ještě pohled na vesnici shora. A znovu místní kostel. Hořec - prý ohrožený druh, tady se dal sklízet kosou (ne že bychom to dělali:-) Sestupujeme do Raztoky. Patchwork. Raztoka - standardní vestnická cesta - od kostela bude lepší. Konečně kostel Místní škola - obzvlášť u učitelské části se setkala s velkou pozorností. Chaloupka s moderní střešní krytinou. A zase je o den víc, jsme v Bukovci a kocháme se místním kostelem. Dokonce nás pustili dovnitř a rozsvítili kvůli nám oltář. Místní busy. Cesty prý mají na Zakarpatí dobré, autobusy celkem nové, jen nic nevydrží. Výstup na poloninu Boržava. Výhled z poloniny. Připadáme si trochu nicotně... výstup byl ještě horší, než by se mohlo zdát. Hřebeny volají po focení. Tak ještě jeden:-) Znovu pohled do údolí. Cestou tak dlouho pronásleduju cvrčka, až se nestíhám naobědvat. Brodíme se po kolena v borůvčí a znovu se zdvíhá mlha. Nálada je vyloženě optimistická. Ale naštěstí brzo sestupujeme pod úroveň mraků a můžeme se hromadně kochat. Na pastvě. A konečně se paseme i my:-) Zapadající sluníčko osvětluje místní patchworkovou krajinu. ...a zase nemůžu odolat:-) Naposledy:-) Poslední den - balíme, uklízíme. Jen malá ukázka naší konzumace. Konečně je trochu poklizeno, tak můžu vyfotit i náš srub, ve kterém jsme strávili uplynulý týden. Druhá ložnice (naší se neodvážím fotit ani uklizenou:-)) Mukačovo - občerstvovna. Sice od dob mého raného dětství toužím ochutnat kvas, hlavního hrdinu ruských pohádek (medovinu už jsem zvládla), ale nenašla jsem odvahu. Takhle pěkně nás přivítali na Mukačevském hradě, kam jsme se dovezli taxíkem:-) Konkurence Toi-Toiek. Nádvoří mukačevského hradu. Znovu nádvoří. Cikánská svatba Pohled na Mukačevo Trochu hezčí výhled na Mukačevo:-) Místní pračlověk Výstavka dostiženij Výstava děl mladých umělců - tohle je kostel v Bukovci, kde jsme před pár dny byli:-) Výstava mukačevské přírody - jak u Trautenberka na dvorečku:-) Chodba Podhradí Mukačevská radnice. Památník obětem 2.světové Místní Cyril a Metoděj.

Předchozí Zpět Následující