Norsko 2011
Předchozí Zpět Následující

Norsko 2011 - 1.7.-15.7.2011

Pátek 1.7. – Praha => Sassnitz
Z původně zlíchovské akce se postupně stává akce převážně dronťácká. Hlavní organizátorka Zuzka se tlakem okolností stahuje do pozadí a organizují převážně všichni, neorganizační typy z povzdálí pozorují, nejvypečenější kousek čeká na poslední chvíli, aby zbaběle vycouval. Kromě organizace je ale třeba i něco reálně udělat, naštěstí máme Ivu:-) Ta se kromě vymýšlení a plánovaní řek chápe i volantu, aby převezla Robertovo LTčko z Opavy do Prahy. Zatoulaná lahev kofoly cestou způsobuje utržení zahrádky, naštěstí i v auto-byznysu jsou slušní a pracovití lidé a na plánovaném srazu v 16:30 je zahrádka opravená!
V 17:45 už jsou tři přetížené osobáky přeložené do LTčka (to si vypečeného sousta skoro nevšimlo) a můžeme vyrazit. Máme před sebou 660km do Sassnitz a chceme stihnout trajekt ve tři.
Trochu nám to komplikuje bloudění okolo Berlína – ne vždycky je GPSka užitečná – a hledání benzínky. Proč nemůžou v Německu postavit benzínku na dálnici, jak je zvykem ve slušných zemích?
Nakonec trajekt přes veškerý Zuzčin despekt stíháme s malou rezervou, ve 2:15 jsme u brány.
Na trajektu potkáváme Magdu s Honzou, kteří odjížděli z Prahy v 19:45 a trajekt stihli doslova s odřenýma ušima (a podrážkou prodřenou od šlapání na plyn).
Přes Zuzčiny obavy nás nikdo nás nevyhazuje, když vytahujeme spacáky a karimatky, tak se i chvíli vyspíme.

Sobota 2.7. Trellerborg => Amsta
Ve Trellerborgu jsme v 7. Chčije a chčije a je příšerná kosa. Nešťastný způsob léta. Některým účastníkům zájezdu připadá, že už jsme příliš dlouho mimo civilizaci, stavujeme se na snídani u McDonalda. Ve Švédsku zřejmě na obsluhu u mekáče nejsou takové nároky jako u nás, příprava kafe je pro personál téměř nepřekonatelný problém. Ale už po hodině mají všichni zájemci o snídani co jíst. Ještě, že jsem si tu svojí namazala doma:-)
Po chabých 90 minutách, tj. asi v 9 hodin, vyjíždíme dál, máme před sebou 890km dlouhý přejezd do Alvdal. Odpoledne máme cesty plné zuby, na první benzínce za Elverunem dáváme sraz s Magdou a Honzou a hledáme nocleh u města Amsty poblíž řeky Amsty. Nejdříve nacházíme nějaký přítok a jsme trochu zděšení – tohle by nešlo jet ani za povodně! Vzápětí nacházíme opravdovou Amstu a je nám trochu líp:-)
Rozhodujeme se utábořit na parkovišti u silnice č. 3 z Asty do Reny u odbočky k zastávce vlaku Asta. V dešti a hejnech všudypřítomných komárů stavíme stany a grilujeme - přesně takhle jsem si Norsko představovala:-)
Výstup z trajektu ve Švédsku - netušila jsem, že trajektem vede i železnice. Stačí málo, aby se člověk potkal se srdeční příhodou. Bivak na parkovišti u Amsty. Oprava uvolněného kola - první a jediný, naštěstí včas zachycený defekt. Krajinka. Na chvíli přestalo pršet:-)

Neděle 3.7. – Atna – horní a střední úsek, 18km až WWIII
Ráno u nás zastavuje okolojedoucí cyklista, chvíli si mile povídá a vyptává se, pak přechází k filozovickým úvahám nad morálními aspekty stavění stanu u pomníku 25lidem, kteří tu v nedávné době zahynuli při vlakovém neštěstí. Takhle rychle Honza s Magdou ještě nikdy stan nesbalili:-) Ale je fajn zjistit, že i nepříjemné věci tu umí sdělit příjemným způsobem.
S obtížnostmi řek v Norsku nemáme zkušenosti, víme, že je třeba si přičíst minimálně jeden stupeň pro srovnání s českými toky. Na Astu psanou jako WWIII+-IV se nám na začátek nechce, přesouváme se na Atnu, kde jsou i lehčí úseky. Astu sešplouchneme cestou zpátky (aspoň tehdy jsme si to mysleli).
Dlouho hledáme nástupní místa, filozofujeme nad jednotlivými úseky. Nakonec shledáváme dolní úsek Atny (lower Atna) poněkud nudným a přejiždíme na úsek horní (upper & middle Atna). Po krátkém bloudění nachazíme nástupní místo - Atnbruna, odbočka doprava po přejezdu mostu u muzea Vannbruksmuseum Atnbrufossen. V mapě je značená kolem celého úseku řeky cesta, ale ta je neprůjezdná – po cca 7km v rybářské osadě končí závorou. U závory je i výstupní místo pro upper part – vlevo u rybářské boudy.
Horní část je dlouhá cca 7km a obtížnost WWI s jedním místem WWIII po 1km. Dá se jet vlevo, přenášet vpravo.
My pokračujeme střední částí, obtížnost WWI cca další 2-3km až k mostu, následuje 8 km WWIII s dvěma až třemi těžšími místy WWIII+, za velké vody by mohlo být i WWIV. Zbytek lehké cca WWII+, celkem údajně 23km. Start 15:30, dojezd 18:30. Kilometráž říká WWIII-IV, 3-5 hodin jízdy. Výstup u mostu, autem za Mogrendou odbočka doleva.
Bivakujeme u výstupního místa na pile, v lijáku rozjíždíme první večírek.
Přejezd přes Atnu do města Atna. Trochu dobrodružný přejezd, tak jsme ho pro jistotu dali hned 6x. Atna. Atrakce pro děti se dětem moc líbily. Výpust z jezera Atnsjoen u muzea. Večírek. Myčka na nádobí. První večírek a už není co pít. No my si poradíme:-) Jedna romantická. Zatímco my se bavíme, Ivka pilně studuje program na další den. Játytyty.

Pondělí 4.7. – Znovu Atna –střední úsek, 11km až WWIII
Plán odjet v 9 nevyšel, ale 10 je ještě taky docela dobrá, zvlášť když pořád hrozně leje. Jedeme stejný úsek Atny jako předchozí den, jen zajíždíme autem až k závoře a připravujeme se o kvalitní zážitek pádlování po voleji. Vytrvalý déšť se podepsal i na stavu vody, řeka je svižnější, obtížnější místo pod mostem je buď lehčí nebo jsme si jenom jistější. Plánovanou Setningu nakonec necháváme na druhý den, jsme zmrzlí a unavení. Jedeme do Atny na kafe, vafle a nákupy samolepek s losama. Přejíždíme na nástupní místo na Setningu, kde dlouze hledáme nástupní místo a nocleh. Děláme při té příležitosti pár výletů na soukromé pozemky, ale místní to berou v pohodě. Nakonec nacházíme bezva bivak i s dvěma boudičkama na spaní přímo u silnice mezi Endenem a Atnbruou. Umoudřeného počasí využíváme ke koupání a závodech v běhu s GPS. Záhada, že zrovna z tohoto večera se nezachoval žádný log. Likvidujeme poslední zbytky českého masa, filozofujeme na téma spacích hormonů a ranního vstávání. Nakonec se kousek po půlnoci za denního světla dokopáváme k přesunu do spacáků.
Obžerstvení v Atně. Příprava kafe chvíli trvala, ale stojí za to. Na zdraví! Náádherný jubox nás stál spoustu peněz:-) Nocleh na Atně. Běh s GPS. Vyhrává Ivka, která skoro lítá:-) Půlnoční foto.

Úterý 5.7. – Setninga – 15km WWIII
Kdyby Iva nezdržovala čištěním zubů stíháme domluvený odjezd v 9, takhle odjíždíme až v 9:03. V plánu je Setninga, pak přejezd na Imsu, kde jsou dva dvouhodinové úseky.
Setningu si pamatuju ze svého prvního výletu do Norska jako řeku, která naprosto zdecimovala top jezdce tehdejší výpravy. Vrátili se per-partes, a to jak na materiál, tak na skupiny. Poslední kus hledali několik hodin. Takže respekt maximální. Nakonec to pro mě byla jedna z nejkrásnějších řek.
Nástup na jezírku, následuje cca 2 km WWI, ale pak to přijde - technické průskoky v hluboké, členité soutěsce, spíš jednodušší než slibovaných WWIII-IV, ale za vyšší vody by mohl být nářez. Vojťák si řeku užívá z plna hrdla, zahazuje šprajdu i pádlo, ale nakonec uznává, že to nebyl šťastný nápad, a loď zbaběle opouští. Výprava za opuštěným pádlem po skalách proti proudu je více než dobrodružná.
Po asi 6km se krajina otevře a řeka rozleje a začíná 4km dlouhá pruda, drhneme. Posledních pár metrů před výstupním místem je viditelných z mostu z cesty do Bretningenu a je opět trochu zajímavějších. Místo se jmenuje Testfall a kdo si na něj netroufne, nemá na horním úseku co dělat. Únava už je trochu znát, tak děláme Honzovi pěkné představení. Někdo jede pozpátku, někdo hlavou dolů. Konec pod mostem.
Vodočet: zdá-li se vám pod mostem málo vody, je málo vody. Naštěstí bylo, za větší vody bychom si užili dost legrace.
Na vodu jdeme v 10:00, končíme 12:15, kilometráž slibuje 4-5hodin.
Po krátkém odpočinku a sušení se dělíme, Magda s Honzou jedou do Lillehameru vyzvednout Eňona, posádka LTčka míří na Imst.
Stav vody testujeme u mostu, před kterým se odbočuje na Imsdalen. Pod mostem je vody dost, otázka je, jestli i na Imsu platí stejný vodočet jako na Setningu:-)
Mýtnice, skrz kterou musíme projetk nástupnímu místu, nebere hotovost ani karty, je jedno, kdo a kterou značkou ji přemlouvá. Problém řeší telefon, ještě že v Norsku funguje aspoň něco. Stálo nás to sice hodinu, ale ušetříme 80NOK. Horní úsek z jezera Imsjoen by mohl být pěkný, kdyby měl vodu. Podle kilometráže WWIII, pokud člověk nevjede do Kvitkallen falls, které začínají nečekaně cca 200m pod výstupním místem.
V Imstdalu se stavujeme v supermarketu, vracení plechovek od českého piva vyšlo, máme meloun – i když jen ovoce.
Na spaní nacházíme krásné místo na břehu jezera Nordre Vikbutjonna před městečkem Femundselva, kde je nástup na Trysilelvu. Romantickému místu trochu ubírají na kouzlu hejna nenasytných komárů a neuvěřitelně protivných muchniček, které prolezou i moskytiérou.
Magda s Honzou a Eňonem přijíždějí kolem jedné, následuje krátký vítací večírek.
Boj se závorou na soukromé cestě. Kvitkallen falls. Kvitkallen falls. Tudy před pár týdny proběhl "snowmelt" a srovnal všechno, co mu stálo v cestě, se zemí. Silnice už je opravená. Nor umí, Čech čumí. Pro představu o rozměrech (a nejde mi o ty dva proudy:-) Nordre Vikbutjonna Z mého malého výletu do Femundselvy - foceno kolem půlnoci.

Středa 6.7. – Trysilelva – 8km WWII-III+, LW; Mistra – 12km WWIV-IV-
Ráno už je opravdu letní. Po osvěžující koupeli navlékáme trička a šortky a vyrážíme na nedlouhou cestu k nástupnímu místu na levém břehu řeky v Femundselva.
Trysilelvu už jsem jela (plavala:-) před lety, je to v tomto úseku na naše poměry obrovská vodnatka, ale nezáludná. Všem válcům se dá vyhnout, jen je třeba začít včas. Davidovi se nechtělo jednomu válečku vyhýbat a chvíli jsem o něj měla dost strach. Výstup je za prvním mostem vlevo, před mostem je nejtěžší peřej, za velké vody se tvoří výživné válce, které je třeba objet vpravo, za našeho stavu to bylo sjízdné všude. Cca hodina na vodě i s počátečním šramocením.
Po krátké rekonvalescenci přejíždíme na Mistru. Nejprve hledáme výstupní místo pod mostem v Misteregga, kde je vodočet. Stav je optimálních 45cm. Mávám jezdičům na rozloučenou a stelu si pod borovicema. Za 3:15 jsou zpátky, podle řečí jezdců a vyděšených očí Magdy to byla poctivá WWIV, velmi hrubým odhadem asi 12km. Nástupní místo na záznamu jsem chytala při návratu, cesta, po které se odbočuje k vodě, je trochu níž.
Následuje přejezd na řeku Unsetaa, kde bivakujeme u kalové jímky poblíž nástupního místa. Výhodou Norska je, že ani u kalové jímky není víc komárů než jinde.
Mistra. Úderné ženstvo-mužstvo z Mistry.

Čtvrtek 7.7. – Unsetaa - 10km WWIII, Fola – 8km WWII
Na vodě jsme v 10. První 2km jsou poměrně nezáživná WWI-II, následuje 6km WWIII, poslední 2km zase celkem nuda. Jedeme 2:15 i s lovením.
Další řeka dne Fola má být zase z jednodušších, ale Zuzka ji líčí v superlativech. Hledání nástupního místa úplně nevyšlo, že nastupujeme o most níž než popisuje kilometráž by ani nevadilo, ale přístup přes soukromá pole a několik plotů není úplně ideální. Průběh podobný jako u Unsetaa, začátek 2km volej, pak svižné a hodné. Koryto je přeorané nedávnou povodní, Zuzka chvílemi pochybuje, že jedeme tu správnou řeku. Nejtěžší místo zmizelo, obtížnost lehčí WWIII. Výstupní místo podle kilometráže je u silničního mostu v Plassenu, ale řidiči nás šetří a vyjíždí kousek výš, konec u závodní buginy. Vodočet u mostu ukazuje 16cm - malá voda.
Šest dní na cestách už si říká o očistu, využíváme služeb místního motelu v Grimsbu a užíváme si teplou vodu a studenou zmrzlinu (ne nutně zároveň, jen Zuzka si dala sprchu i zmrzlinu dvojitou:-).
Přejíždíme na Jori, kde je na nástupním místě u mostu v Nedre Reindol krásný bivak s pověstným stádem divokých krav. Soukromá cesta - toll 70NOK, ale bivak je parádní, dokonce nám i chvíli připadá, že nejsou komáři (blbost).
Unsetaa Unsetaa

Pátek 8.7. – Jori – 10km WWIII-IV, Lora - ??km WWIII-IV
Nástup na Jori 10:59 pod mostem v Nedre Reindol. První kilometr volej, pak technická WWIII pěkně z kopce. Přítok zleva zdvojnásobí množství vody a je to nářez místy WWIV. Nezáludné, ale času na přemýšlení moc nezbývá. Konec vlevo pod silničním mostem ve 12:45.
Vzhledem k modrému nebi a teplotám skoro jihoevropským se věnujeme sušení, já pak hlídání odložených kousků oděvu, zatímco ostatní nakupují v Donbasu.
Zbývá pořád ještě spousta času a energie, přejíždíme na Loru. V Loře (městě) odbočkou na Lurdstan, soukromá cesta = toll 50NOK. Je málo vody, nastupujeme pod statkem - o pár km níž než říká kilometráž. Ze začátku je to šutrovačka, 3m drop není pod mostem, jak slibovala kilometráž, ale dřív - čistý jazyk se spoustou místa na vylití. Následuje dřevěný mostek se šluchtičkou, kterou jsme si prohlídli cestou a kde máme zajištěnu fotodokumentaci. Řeka se pak zužuje do soutěsky a je to poctivá WWIII s místy až WWIV. Slibované undercuts nepodceňovat, chvilka nepozornosti a málem jsem pod jedním skončila. Výstupní místo je pod dalším mostkem.
Přejezd na Ulvu spojujeme s KPČ na Lower Rauma – nářez! Bivakujeme blízko vodopádu na Ulvě, několik hodin v příšerném slejváku vaříme večeři (buřtguláš z čerstvých surovin norské provenience, kterým se pochlapil Eňon). Aspoň máme zadarmo myčku:-) Rachot vody z vodopádu mi vstupuje do snu a já si nedám pokoj s pádlováním ani v noci:-)
Následky Jori - Vojťák s Davidem si pořídili úplně stejný vryp. Pozná se, že jezdí na stejných lodích. Lora Lora Lora Lora Lower Rauma Vodopád na Ulvě Vodopád na Ulvě

Sobota 9.7. – Middle Rauma – 5km WWIV-V
V dešti balíme, než se vyhrabeme, už jenom mží. Následuje prohlídka Ulvy. Katarakt Kabbebrua by byl výživný i za menší vody, za téhle vody sebevražda. Po dlouhých debatách padá rozhodnutí - nejedeme. No, osobně jsem v tomhle měla jasno hned.
Místo pádlování dáváme asi dvouhodinový výlet podél řeky, slabší kusy flákačku u auta.
Následuje návrat k Middle Rauma a prohlídka - rychlé rozhodnutí, tenhle úsek dáme ještě dneska. Na vodu nastupujeme v 17:00, tipujeme, že za hodinku jsme dole.

První drop není vidět ze silnice, dlouho prohlížíme, moc se nikomu nechce, nakonec všichni celkem na pohodu. Druhý drop má podobný vývoj, díky tomu nás dojíždějí další vodáci, Rusové, a zachraňují nám život:-) První drop prý jeli pravým ramenem, které bylo podle mého názoru nesjízdné! Třetí drop díky tomu neprohlížíme, jedeme podle nejasné instrukce „držte se vpravo“ – následuje (moje) jasná krysa a pokles morálky hluboko pod bod mrazu. Čtvrtý drop –Little Hooka– přenáším vpravo, pátý (podle mě taky téměř nesjízdný) přenáší naše skupina vlevo. I Rusové tady trochu váhají. Následuje už jen malý skok s nečekaně velkým válcem, kde si spravuje chuť Vojťák.
Z vody jdeme ve 20:00. Se nám ta hodinka krapet protáhla. Několik dropů je vidět ze silnice, takže David zajistil kvalitní fotodokumentaci.
Podle Rusů má Rauma HW, prý je za HW obtížnost o dost vyšší než za nižšího stavu. Nevím, jestli mi tím jen nechtěli zvednout morálku:-)
Sháníme vodu, v kempech se netváří nijak přívěivě, musíme na benzínku. V něčem jsme si s Norama podobní. Přejíždíme na sraz s Karlosem a spol, večírek, povídání, předávání zkušeností, prohlížení videí...
Z výletu ke Kabbebrua Kabbebrua Kabbebrua Kabbebrua Kabbebrua Nad Kabbebrua - tady se standardně nastupuje na vodu. My tu nastoupili na pěší výlet. David už nemůže, je vezen. Z výletu kolem Ulvy. Z výletu kolem Ulvy. Z výletu kolem Ulvy. Z výletu kolem Ulvy. Middle Rauma - na tomhle neškodném místečku jsem si zaplavala:-) Nástup na Raumu Druhý drop na Raumě. Krásná záchranářka:-) Eňon Eňon Eňon Vojťák Moje maličkost Moje maličkost Jako v životě - všechno na hraně:-) Ivka Ivka Naši noví přátele z Ruska. Eňon Ivka Všichni Třetí drop - drtič:-) I Eňon si ho vychutnal Ivka se drží instrukci. Na rozdíl ode mě:-) Oops A hurá ven. Ještě poslední rozloučení s mými neposkvrněnými sjezdy. Lower Rauma - nad tímhle jsme naštěstí skončili. Stěna trolů.

Neděle 10.7. – KPČ, Valldola – střední část asi 15km WWIII(-IV), dolní část 10km WWI-II
Ráno do nacpaného bivakovací místa přijíždí ještě jedno auto. Norové asijského typu se tváří jako majitelé pozemku, ale nijak nás nevyhazují. Než se vyhrabeme, už zase prší. Vyrážíme v 11, dáváme KPČ na trolí stezce (v husté mlze jsou výhledy opravdu bezva:-) a přesouváme se na Valldolu. Hledáme nástupní místo na střední část, kde zjišťujeme, že po splutí Raumy musíme na Valldole nejdříve vydesinfikovat hydro. Vydáváme se tedy hledat desinfekci (je u nástupního místa na dolní část Valldoly – pod hotelem u mostu přes řeku), ve které dost neochotně mácháme pečlivě usušené hydro. Na vodu se dostáváme ve tři odpoledne, čeká nás asi 15km WWIII-IV, vody je dost. Řeku už si moc nepamatuju, jen že se mi líbila:-) Po traumatu z Raumy příjemné povzbuzení. Dojíždíme v 5, na vodě 2 hodiny.
Slevujeme z plánu půlnočního dojezdu do fjordu, na dolní Valldolu přejíždíme rovnou. Vodácky i krajinově nepříliš zajímavá (a zbytečně dlouhá:-) WWII.
Stíháme trajekt na Gairander ve 21:30, dlouze hledáme bivak. Poprvé nás vyhazují z louky, přesouváme se do kempu, kde si aspoň užijeme horkou sprchu.
Stěna trolů. Trolí stezka. Stezka trotlů. Trolí stezka. Trolí stezka. Trolí stezka. Trolí stezka. Titanic. Trolí stezka. Trolí stezka. Gairanger. Trajekt na Gairangeru. Trajekt na Gairangeru. Trajekt na Gairangeru. Trajekt na Gairangeru. Vyhlídky při hledání ubytování. Vyhlídky při hledání ubytování. Vyhlídky při hledání ubytování.

Pondělí 11.7. – KPČ nad Gairangerem
Pondělí je ve znamení KPČ, lenoši lelkují v kempu. V Norsku nemají cesty značené jak pro blbce jako u nás, ztrácíme se po pár metrech a vzpomínáme na horolezecký výcvik. Ale ani chůze po opravdových cestách po kotníky v bahně není zadarmo. Nakonec nacházíme vodopád Storsaetefossen na řece Vesteraselva, podél které jdeme až k salaším do sedla pod Storskredfjelet, kde dáváme svačinu. Místní zdivočelé ovce nejdříve atakují fotografy, následně veškeré majitele potravin. Ale my jsme hladovější, jídlo si ubráníme! A je tu zase déšť, naštěstí až u parkoviště, schováváme se před ním do hospůdky, kde si pochutnáváme na výtečných vaflích a kafíčku. Ještě krátký výlet na vyhlídky na fjord Gairanger a můžeme na sraz s ostatními do Gairangeru.
Přejíždíme na Ottu, opět KPČ podél vody. Do tohohle se nám nechce. Iva s Eňonem to ale vidí jinak, tak si domlouvají rande s druhou skupinou. Opouštíme je v začínajícím dešti na parkovišti jen s loďma a pár věcma a přejíždíme na Sjou. Snad Ivu s Eňonem druhá skupina najde a nestráví noc pod stromem…
Bivakujeme na polooficiálním kempovacím místě Nybrua před mostem přes Sjou vlevo, leje jak z konve a je hrozná zima. Norsko:-)
Hlásí se k nám dvojka, kterou jsme potkali už cestou. Kluci okukují jejich Sharona (?) uzpůsobeného na pohodlné cestování, včetně letiště, lednice a umyvadla – super vychytávky, ale výbava stála víc, než moje auto, to si fakt odpustim:-) Když už třetí hodinu posloucháme týpkovy historky, jak je skvělej a dokonalej, jdu spát.
Gairanger. Hledání ztracené stezky. Vodopád Storsaetefossen. Náhorní plošina. Vodopád Storsaetefossen. Vodopád Storsaetefossen. Kolem řeky Vesteraselva. Salaše Salaše Překonávání toku - každou chvíli. Výstup Cestou Fotekchtivé ovce Manekýnka Salaše Fotodokumentace. Opět překonávání toku. Studánka Bača. Z povzdálí vše zvědavě sleduje lama. Lamy si Iva obzvlášť oblíbila. Lamy. Taková menší lodička Gairanger. Kochačka. Gairanger. Otta. Otta. Otta.

Úterý 12.7. – Sjoa: play run, 14km WWIII, 2x
Ráno se setkáváme s norskými velvyslanci – Tomášem, Grázlem a Břehem. Mají práci, ale můžeme se s nima svézt. Na WWIII jsou průvodci potřeba:-) Bohužel se k nám přidává i dvojka z předchozího večera na Yukonu. Až na pokračující historky v tom nevidíme problém, ale když se všude motají, přemýšlím o trvalé destrukci jejich lodi. Naštěstí nás záhy při lovení plaváčků sami opouštějí. Podruhé už jedeme bez průvodců.
Na odpoledne kluci práci nemají, tak nabízejí, že nás provezou Grand Canyonem. Nechce se mi, radši jdu nakupovat maso a na prohlídku vodáckého shopu v Heidalu – mám teď mikinu dražší než plesové šaty:-)
Přesouváme se do kempu Randswerk, kde bydlí kluci, abychom s nimi mohli zapařit. Večer klesá teplota k nule, rádi si zamlouváme pobyt v místním chatce s krbem, kde i grilujeme.

Středa 13.7. – KPČ, Sjoa
Když se nikdo nemá k žádné akci a na vodu se nikomu nechce, domlouváme Grand Canyon na další den a se Žabičkou a Jirkou vyrážím na pěší výlet na Rondane a kolem Store Ulva.
Nejprve prohlídka vodopádů na Store Ulva, první tři jsou sjízdné (jak pro koho, na mě je pod nima málo místa na zvedání, zvlášť pod tím posledním:-), čtvrtý už je také sjetý, akorát je z jednoho z jezdců vozíčkář… Cestu ztrácíme hned několikrát, po asi hodině definitivně. Ale směr máme jasný – obejít ten obrovskej kopec před náma. Prodíráme se ostrým křovím, jdeme suchým korytem potoka, brodíme se sněhem… Až jsme v nejvyšším bodě a můžeme začít klesat. To jde nepopsatelně rychleji, ale hlavně se po kotníky propadáme do bílého, suchého mechu nebo co to je. Je to jako běžet z kopce po matracích. Postupně se suchý mech mění v mokrý, do kterého není až tak příjemné zapadnout. Několikrát se vracíme, než se jen s lehce promočenýma botama dostáváme ke řece. Zkoušíme v praxi teoreticky nabyté znalosti o překonávání toků. Musím říct, že to není žádná sranda, i když ani jeden z nás není chrastítko a vody bylo maximálně po kolena. Navíc ledová voda dělá svoje, po pár vteřinách vůbec necítíme nohy. Ale přežili jsme, na druhé straně řeky už je cesta. Kocháme se, řeka je opravdu nádherná, i když nevím, jestli je to zrovna můj level. Ještě na žádné řece jsem neviděla slide napříč korytem řeky.
Vracím se akorát k večeři, ideální timing:-)
Po krásném dni začíná mrznout, přesouváme se opět do chatky, tentokrát bohužel bez masíčka.
Heidal. Heidal. Omot. Omot. Výlet na Rondane. Vodopády na Store Ulva. Vodopády na Store Ulva. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Výlet na Rondane. Store Ulva. Naštěstí už jsme ji překonali:-) Výlet na Rondane. Store Ulva. Storulfossen. Store Ulva. Store Ulva. Store Ulva. Store Ulva.

Čtvrtek 14.7. – Sjoa: play run, 14km WWIII, Omot (někteří)
A zase Sjoa. Nějak nezafungovala komunikace a slibovaný opakovaný sjezd Grand Canyonu se konal, když jsem se škrábala do kopce. Není nad to, když se člověk může na své kamarády spolehnout. Takže znovu play run, hurá. Naštěstí mají kluci dva raftovací klienty a stejně jako my se Zuzkou i oni ocení, když se s nimi svezeme. Absolvujeme kurs pádlování na raftu i plavání, když se (řízeně) hrabeme zpátky na raft.
Ostatní už jako supi čekají lagunky, kde se plavání trénuje, a fotoaparáty cvakají o stosedm. Třeba ty fotky ještě někdy uvidím. Část pokračuje na Omot, mě stačilo ho vidět předchozí den z mostu.
Od Nikity s Tondou přebíráme Eňona, Iva už výlet dokončí s Karlosem.
Po vodácké atrakci přejíždíme k Lillehameru, kde zjišťujeme, že jsou venkovní expozice skanzenu otevřené až do devíti a navíc je vstup zdarma. Pak už zbývá čas jen na hledání noclehu, nacházíme krásné místo poblíž Eidsvollu. Poprvé za deset dní vidíme západ slunce a musíme vytáhnout baterky.
Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru. Skanzen v Lillehammeru.

Pátek 15.7. – KPČ Oslo
Vybojovávám návštěvu Vigelandu, ostatní doufám nelitují. Škoda, že větší prohlídka Osla neprošla - najednou všichni hrozně spěchají domů. Aspoň jsme ušetřili za pokutu, na rozdíl od Magdy s Honzou. Tak jen nákupy dárečků a dobrot a hurá na další cestu. Jenže (překvapivě) v pátek o prázdninách v deset večer nejsou lístky na trajekt, musíme počkat na půlnoc. Za účelem poznávání švédských tradic dáváme večeři v tureckém bistru – americký hamburger a italskou pizzu. Eňona mrzí, že se nezrakvil na vodě, tak předvádí artistické kousky na betonových blocích, což ho stojí naražená záda. Úsměv mu sice trochu ztuhnul, ale v zásadě je spokojen – zájezd splnil svůj účel.
Vigelandpark Oslo. Vigelandpark Oslo. Vigelandpark Oslo. Vigelandpark Oslo. Vigelandpark Oslo. Vigelandpark Oslo. Vigelandpark Oslo. Skokanský můstek v Oslu. Trellerborg.

Sobota 16.7. – Zpátky
V Sassnitz jsme brzo ráno a už nás žádné dobrodružství nečeká. Dlouhatánská zácpa u Berlína byla jediné zpestření.
Zácpa před Berlínem. Kde je jí začátek?

Nejdůležitější logy z výletu.

Předchozí Zpět Následující